Veřejné slyšení o šikaně a ochraně oznamovatelů
Dne 29. září 2015 se v Senátu uskutečnilo veřejné slyšení na téma „Ochrana proti šikaně“, kterého se zúčastnil rovněž Janusz Konieczny z Nadačního fondu proti korupci. Ve svém příspěvku se věnoval nezbytností změnit přístup k oznamovatelům nekalého jednání, které stále část společnosti nesmyslně vnímá jako udavače. Zároveň zdůraznil, že kromě zavádění nových důležitých opatření k ochraně oznamovatelů je nutné rovněž zvyšovat vymahatelnost zákonných opatření k ochraně těchto odvážných osob. Hlavním pořadatelem tohoto slyšení byl senátor Libor Michálek, kterého NFPK ocenil v roce 2011 za odvahu v kauze Státního fondu proti korupci, kdy sám musel čelit nejrůznějším odvetným krokům.
Aby bylo možné veřejné slyšení na toto záslužné téma v Senátu svolat, bylo nezbytné získat nadpoloviční podporu přítomných senátorů. „Jaký by senátoři mohli mít důvod uspořádání tohoto veřejného slyšení nepodpořit?“ položili jsme si otázku. Na žádost o uspořádání tohoto slyšení ze strany senátora Libora Michálka reagovali senátoři značně lhostejně. Nakonec nevládní organizace NFPK, Oživení a Transparency International společně vyzvali všechny senátory, aby podpořili svým hlasem konání této akce. Hlasování o tomto veřejném slyšení skončilo nakonec hořkým vítězstvím, když pro konání tohoto slyšení se vyslovila těsná většina přítomných senátorů (viz http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=15443&O=10). Zdálo by se, že senátoři svým ledabylým přístupem více překvapit nemohou a přesto největší rozčarování nás teprve čekalo. Do Senátu na veřejné slyšení o šikaně a ochraně oznamovatelů dorazil kromě senátora Michálka pouze 1 senátor! Zatímco tedy dorazili hosté z řad oceněných oznamovatelů, oběti šikany, novinářů, právníků, nevládních organizací, tak senátoři tuto slyšení téměř bojkotovali, ačkoliv jeho konání si sami schválili.
Slyšení se tedy zúčastnilo mnoho osob z řad odborné i laické veřejnosti – vystřídalo se více jak 20 řečníků. Mezi aktivními posluchači bylo možné zahlédnout i oceněné oznamovatelé NFPK Jiřího Chytila a Vladimíra Sittu mladšího. Janusz Konieczny ve svém příspěvku zdůraznil, že u nemalé části společnosti stále přetrvává nesmyslné vnímání oznamovatele jako udavače, nikoliv hrdiny. Zdůraznil, že někteří se řídí doporučením „hlavně se do ničeho neplést“ a nerozumí tomu, že oznamovatel nejedná ve svém soukromém zájmu, ale v zájmu občanů, kteří jsou jakoby akcionáři státu. Janusz Konieczny dokonce narazil na exstarostu středně velkého města, který tvrdil, že jsou pouze 2 varianty rozvoje města – buďto dochází k uplácení na všech úrovních a město se rozvíjí anebo se město nerozvíjí a nedochází ke korupci. Pak tedy dle vyjádření tohoto exstarosty ten, kdo upozorní na korupci zabrání rozvoji města, protože tomuto městu může být nařízena například korekce poskytnuté dotace. Toto uvažování tedy směřuje k toleranci korupce, což je vysoce nebezpečný jev a z logiky věci lze odvodit, že pokud se část veřejných prostředků takto rozkrade, tak pak někde jinde pro změnu chybí. Ve svém příspěvku jako vzor uvedl Dánsko, kde dokonce se žádný hanlivý výraz pro oznamovatele nepoužívá. Nutno zde podotknout, že v žebříčku vnímání korupce se Dánsko dlouhodobě pohybuje na prvním místě. Janusz Konieczny se pak na konkrétních příkladech věnoval i nutnosti zvýšit vymahatelnost práva v oblasti ochrany oznamovatelů a zároveň samozřejmě zavést i nové nutné nástroje, které jsou běžné ve vyspělých státech.
