Tiskové zprávy
12. dubna 2016 | Tiskové zprávy

Rozkrývání vlastníků firem: netransparentně a chaoticky


Společným jmenovatelem většiny závažných kauz (např. IZIP, Amun.Re, Opencard či Čapí hnízdo) je dlouhodobě neřešená anonymita příjemců veřejných prostředků. Zdálo by se, že česká vláda konečně přijde s řešením po tom, co ji k tomu donutila evropská směrnice. Bohužel 21. března 2016 schválila znění novely zákona proti praní špinavých peněz, která nejenom tento problém neřeší, ale je pravděpodobně dokonce v rozporu s touto evropskou směrnicí. Na Slovensku přitom první zveřejňování skutečných příjemců veřejných peněz bylo zahájeno[1] (ačkoliv s různými nedostatky) a nová slovenská koalice sdělila, že její prioritou bude prosazení účinného zákona umožňující rozkrytí vlastnických struktur společností. Když je to možné na Slovensku, proč ne i v Česku?

K předloženému návrhu znění zákona proti praní špinavých peněz, které zavádí takzvaný rejstřík konečných vlastníků, představujeme tři zásadní připomínky.

První z nich je možný rozpor s evropskou směrnicí. Evropská směrnice zdůrazňuje, že informace v rejstříku konečných vlastníků musí být „adekvátní, přesné a současné“[2] a dále uvádí: „Potřeba přesných a aktuálních informací o skutečném majiteli je klíčovým faktorem při sledování pachatelů trestných činů.“[3] Předložený návrh ovšem toto prakticky neumožní, neboť údaje v rejstříku nebudou podléhat systematické kontrole ze strany státu a nebude tak zaručena jejich věrohodnost. Krom toho kvůli neveřejnosti rejstříku předložený návrh zamezuje i jakékoliv veřejné kontrole, neboť upírá právo občanům či organizacím s oprávněným zájmem do tohoto rejstříku nahlédnout, což je v rozporu s požadavky evropské směrnice. Krom toho trestuhodně rezignuje na využití možnosti učinit rejstřík zcela veřejný, což evropská směrnice umožňuje. Veřejnost rejstříku by eliminovala administrativní náklady pro stát a vyřešila většinu problému s obcházením pravidel.

Za druhé navržená novela dále vyvolává vážné obavy o to, zda podezřelé společnosti budou vůbec informace o skutečných konečných vlastnících do rejstříku dodávat. Dohledový systém je nastaven zbytečně komplikovaně a neúčinně analogicky jako u dohledu zveřejňování účetních závěrek společnosti v obchodním rejstříku, kdy 60 % - 70 % českých společností porušuje zákon[4] a účetní závěrky v předepsané podobě nezveřejňuje. Předložené znění zákona dále neumožňuje zveřejnit v rejstříku identitu skutečného konečného vlastníka, který má menší než 25% akcionářský podíl. Ve výsledku ovšem mohou vznikat situace, kdy společnosti nebudou zveřejňovat své vlastníky s odůvodněním, že žádný z nich nepřekročil 25% podíl. Kromě toho například 10 % vlastník může mít i 90 % zisku na základě dohody akcionářů, která nemusí být dostupná ani orgánům činným v trestním řízení. Tomuto obcházení zákona lze zamezit při nastavení minimálního akcionářského podílu pro dokládání vlastníků ve výši 5 %.

Třetí připomínkou je vznik přehlceného a chaotického prostředí. Vládou schválené znění zbytečně administrativně zatíží rejstříkové soudy, které by měly neveřejný rejstřík spravovat a vydávat k němu přístupy. Fungování rejstříku musí být naopak nastaveno jednoduše a efektivně. Vzniknou navíc nepřehledné situace, kdy na jedné straně společnosti s ručením omezeným budou mít povinnost veřejně zpřístupnit své přímé a často konečné vlastníky v obchodním rejstříku a na straně druhé tytéž informace o vlastnících by měly být veřejně nedostupné v rejstříku konečných vlastníků. Dokládání konečných vlastníků musí být proto sjednoceno a dovedeno do jednoduché, efektivní a především účinné podoby.

Janusz Konieczny - Nadační fond proti korupci        

janusz.konieczny@nfpk.cz, 604 270 132 

Jiří Skuhrovec – EconLab z.s.

jiri.skuhrovec@econlab.cz, 602 693 748

Petra Hanušová-Adolfová – Lexperanto   

petra.adolfova@lexperanto.cz, 608 018 485   

Michal Voda – Centrum nezávislé investigace

MichalVoda@seznam.cz, 777 022 577