ČEZ

ČEZ - dojná kráva

ČEZ, neboli České energetické závody, je nejvýznamnějším českým státním podnikem. Vyrábí a distribuuje elektřinu v ČR, ale též v Polsku a na Balkáně. Roční obrat ČEZu se pohybuje kolem 200 miliard Kč a počet zaměstnanců překračuje 30 tisíc. Jeho de facto monopol na výrobu elektřiny v ČR mu umožňuje diktovat ceny, takže dividendy z téměř 70 % akcií fungují pro český rozpočet jako jakási skrytá daň. Obří obrat ČEZu z něj pak činí pro prvky v grafu užitečnou kasičku, ze které lze vytahovat prostřednictvím lukrativních zakázek i pracovních pozic spoustu peněz.

Není třeba se příliš rozepisovat o propojení ČEZu s Holdingem Škoda přes Martina Romana, bývalého generálního ředitele ČEZu (dosazeného Stanislavem Grossem) a patrně skrytého spoluvlastníka Škody, která od ČEZu získává velké množství zakázek, neboť tomu se věnují média posledních několik měsíců. O napojení Holdingu Škoda na firmy, které se ucházely o Kalouskův ekotendr, bylo psáno výše. Stejně tak z rozboru konexí Václava Klause výše vyplynulo jeho blízké spojení s touto obří státní firmou přes syny Václava (a sponzorský dar od Martina Romana gymnáziu PORG, kde je Václav Klaus ml. ředitelem) a Jana (který je v ČEZu ekonomem) i manželku Livii (která byla členkou dozorčí rady). Analýzou prošli i právníci Milan Kindl a Pavel Němec, kteří krom svých dalších četných rejdů získávají stamilionové zakázky od ČEZu, stejně tak i Jiří Drábek, Kindlův bílý kůň ve Vysoké škole Karlovy Vary (VŠKV), který prostřednictvím Kindla získal od ČEZu byty pro svou firmu Murom. Taktéž jsme již rozebrali právníky ryze soukromé – Karla Muzikáře, napojeného na Pavla Béma, Petra Nečase, Bohuslava Sobotku i Vladislava Větrovce, a kancelář Kříž-Bělina, která díky Aleši Řebíčkovi dostává zakázky z resortu dopravy – oba pak vystupují na seznamu právních poradců prezidenta Václava Klause. Podobně jen připomeňme manžele Lamkovi, spojené (zprostředkovaně či přímo) s expremiérem Stanislavem Grossem, Eduardem Brunou a aférou na PF ZČU obecně. Složité vztahy mezi Klausovým exporadcem Martinem Kocourkem, členem dozorčí rady ČEZu, a firmou Key Investments (s vazbami na Grosse, Klause, Sisáka a pražské radnice) též nemá smysl opakovat, neboť jsou popsány podrobněji výše.

Za zmínku však stojí angažmá lobbisty Iva Rittiga, přes kterého měla podle medií získat zakázky ČEZu i společnost Telefónica O2. Podobných drobných akcí je kolem ČEZu plno. ČEZ zadával Zbyňku Stanjurovi, novému šéfovi poslaneckého klubu ODS a spolupracovníkovi Petra Nečase. Stanjura má s veřejnými zakázkami dlouholeté zkušenosti – od města Opavy, kde Stanjura působil na magistrátě, získávala zakázky například i firma, kterou Stanjura spoluvlastnil se svou ženou.  Když se později stal Stanjura primátorem města Opavy, získávala od města zakázky tatáž firma, kterou však již plně vlastnila jeho žena. Stanjurův bratr byl rovněž zaměstnán na ředitelství společnosti Lesy ČR v době, kdy v dozorčí radě této společnosti byl bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil. Zajímavě též působí dvoumilionová dotace ČEZu Milanu Jančíkovi na školku v Praze 5. Tu pomohl Jančíkovi získat Roman Lamka, který za to od radnice sám získal více než milionovou odměnu. Dotace do Fondu hejtmana ústeckého kraje byly pro změnu zase tunelovány severočeskými politiky, kteří přidělili část Zdeňku Fojtíkovi, chomutovskému zastupiteli, který se podílí na brakování evropských fondů.

Směrem do Prahy míří vedle Rittiga a Jančíka i vazba na Sebastiana Pawlowského. Ten od ČEZu výhodně koupil Škodův palác, který obratem za více než pětinásobek pronajal pražskému magistrátu Pavla Béma na 20 let. Pawlowski má z Prahy širší zkušenosti se zakázkami, krom Béma mu je totiž zadával i bývalý primátor Jan Kasl, který se nezdráhal označit Pawlowského za přítele.

Zmíněný pražský lobbista Rittig je však spojkou na nejzajímavější oblast uzlů v grafu, tvořenou solárními barony. Spolupracuje totiž s advokátní kanceláří ŠACHTA & PARTNERS Drahomíra Šachty (která se podobně jako Rittig podílela na tunelu s předraženými pražskými jízdenkami). Drahomír Šachta byl spolu s dalším členem zmíněné advokátní kanceláře a s Martinem Shenarem v představenstvu společnosti Amun.Re, která se pro ČEZ stala hlavním dodavatelem staveb solárních elektráren. Ivo Rittig pak přes Vladimíra Johanese (agenta StB vyškrtnutého ze seznamů soudkyní Ferešovou) podle medií dohodl prodej projektů solárních elektráren ČEZu. Vladimír Johanes přitom sedí v dozorčí radě společnosti ČEPS (jednající často v zájmu ČEZu), přátelí se s Martinem Romanem a Markem Dalíkem. Johanes také patří mezi účastníky dovolené v Toskánsku, které se účastnili přední čeští politici, lobbisté a průmyslníci. Za vlastnictvím a za prodejem solární elektrárny ČEZu stojí i firma Zenit, jež je spojena se zbrojařem Richardem Hávou, přítelem Miroslava Kalouska. Háva byl účastník pražské pařby ve Žlutých lázních (na které se objevili pražští politici, podnikatelé a lobbisti). Roli v solárním byznysu lze očekávat i u Silvie Brandové, která v ČEZu vystupuje jako „specialistka na obnovitelné zdroje“ a tuto kvalifikaci patrně získala na Právnické fakultě v Plzni, kde studovala, případně ji ve věci mohl poučit mafián František Mrázek, v jehož firmách figurovala.

Zvláštní je, že navzdory zažité představě a mediálnímu obrazu celý byznys neumožnila jakási temná „ekologistická lobby“ plná „nevolených aktivistů“ a „fašistických stoupenců občanské společnosti“, kteří chtějí naši modrou planetu svázat do „zelených okovů nesvobody“. Solární byznys byl umožněn funkcionáři napříč politickými stranami, kteří dotyčné zákony vytvářeli a schvalovali. Za zmínku stojí v grafu zachycený Milan Šimonovský, kterého známe z anabáze s mýtnými branami na dálnicích od firmy Kapsch. Šimonovský se přímo spolupodílel na některých klíčových zákonech, např. na zákonu o předepsaném odkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů ČEZem ale též na zákonech o ceně solární elektřiny. Krom toho měl vazby na Energetický regulační úřad. Především však spoluvlastnil firmu Trijet (následně ji spoluvlastnila jeho žena), jednu z provozovatelů solárních elektráren.

Jak vidno, skupina kolem ČEZu netvoří žádnou zlověstnou a vzájemně hluboce propojenou síť. Jedná se ve skutečnosti o množství větví s vazbami na všemožná místa v celém grafu, u kterých nelze příliš očekávat vzájemnou koordinaci a spolupráci, ba naopak – mohou si v některých věcech dokonce konkurovat. Pozice ČEZu v síti se tak od předešlých hlavních uzlů (Václava Klause, Miroslava Kalouska a PF ZČU) liší tím, že nejde o uzel s důležitou komunikační polohou či velkým vlivem a množstvím tributářů ani o místo setkávání a utváření temných vazeb mezi sférami, které mají zůstat oddělené. ČEZ je „pouhý“ zlatý důl, penězovod z kapes plátců za elektřinu (občanů a podnikatelů) do kapes takřka libovolného uzlu v síti, který zrovna potřebuje peníze a má dostatečné kontakty. Kontakt nemusí být ani na specifickou osobu (např. Václava Klause, Martina Romana před odvoláním a dnes na Daniela Beneše, Romanova nástupce a spolužáka), stačí zřejmě i méně významné figury jako momentální předseda vlády či někteří ministři.