Veřejný sektor se plazí jako želva
Nejen v Praze se nyní hledají příčiny pomalé výstavby čehokoliv. Nejde pouze o nedostatek stavebních kapacit, ale o celkové selhání systému. Nechávali jsme se různě chlácholit tím, jak nové zákony zabrání korupci. A nové zákony přišly, zákon o zadávání veřejných zakázek nakonec sešněroval všechno tak, že už některé instituce nejsou schopny nakoupit vůbec nic. Když už někdo na něco konečně vybere, podá se podnět na ÚOHS a další měsíce až roky zpoždění, o přetížení ÚOHSu zbytečnými podněty nemluvě.
A na tyto špatné zákony se následně nasadily nové (samozřejmě drahé) IT systémy, jako je třeba NEN. Měli jsme špatný systém, nyní máme automatizovaný špatný systém. Jediné, co nám tento NEN říká, že se například na Ministerstvu pro místní rozvoj letos od 25.ledna 2018 neuzavřelo ani jedno výběrové řízení. Je s údivem, že i nadále toto ministerstvo nějak „funguje“, možná by stálo za úvahu to ministerstvo úplně zrušit, třeba by si toho nikdo ani nevšiml.
Celý systém zadávání veřejných zakázek se v praxi hroutí, byrokracie nabobtnala do hrůzných rozměrů, poradenské firmy pro zadávání veřejných zakázek rostou jako houby po dešti, ale signály korupce a korupční prostředí zůstávají. Soud s paní Parkanovou o nákupu několika letadel Casa ve výběrovém řízení se dodnes nedořešil, ale přišla inovace a na rozdíl od její éry dnes miliardy tečou do nových zbrojařských zakázek pro jistotu bez výběrových řízení. No a když někdo nesplní bezpečnostní prověrku, nevadí, nastrčí se jiné eseróčko, v centrále NATO v Bruselu si holt vezmou z té české vynalézavosti další brufen proti bolení hlavy.
Další příběh je pak o developerech. Dospěli jsme do situace, kdy se bojíme s developery i setkat. Jakmile se s nějakým developerem ukáže komunální politik třeba jen někde u kávy, je ihned osočen z korupce a tak raději od nových projektů dává ruce pryč.
Samozřejmě, že svět není černobílý, jsou negativní, ale i pozitivní případy. Jedno však zůstává. Zadávání veřejných zakázek a realizace investic jsou již pomalejší než želva.
Můžeme si jen povzdechnout a vzpomenout na časy Tomáše a Jana Antonína Bati a jejich rychlou a masivní výstavbu Baťovských čtvrtí v předválečném Zlíně. V květnu se v jeden den sešli všichni zodpovědní úředníci na zlínské radnici a vydali stavební povolení. Baťa za půl roku postavil první desítky domů pro dělníky a v říjnu téhož roku se sešla opět parta úředníků a rovněž v jednom dni konstatovala, že domy jsou způsobilé k bydlení a vydali kolaudační rozhodnutí. V té době zjevně neměli na nějakou korupci čas a ani moc prostor, navíc jim samozřejmě chyběl informační systém NEN, postrádali náš moderní zákon o zadávání veřejných zakázek a Baťu nikdo nenazýval developerem. Želvy jsou možná pomalé, ale rozhodně užitečné, na rozdíl od současné české byrokracie a malosti.
Korupce není o nových zákonech, není ani o tom, že bohatí už krást nebudou, protože už prý mají dost. Je to o životních hodnotách, kterými naše společnost žije. Hodnoty společnosti nastavují nejvyšší představitelé státu, takže korupci logicky nevymýtí nové zákony, ale jen a výhradně občané ve svobodných volbách.