Proč politici uprchli z vyšetřovací komise?
Práce parlamentní vyšetřovací komise ke zvlněné dálnici D47 skončila doslova fiaskem. Její činnost byla řízena de facto autopilotem. Při návštěvě webu Poslanecké sněmovny věnované „práci“ této komise[1] zjistíte, že řada členů z komise postupně uprchla a při rozkliknutí rubriky „členové komise“ se objeví prázdná stránka. Poslední zápis z jednání pochází z 12. ledna 2017, kdy jediným bodem programu bylo vyslechnutí bývalého ředitele ŘSD Alfréda Brunclíka. A co dál? Ze zprávy NKÚ lze vyčíst, že dálnice D47 je nejdražší dopravní stavba v dějinách, spolykala mnoho desítek miliard Kč a jen 20 kilometrový úsek protínající Ostravu a Brno stál 30 miliard Kč. NKÚ dále uvedl, že státní úřady prokazatelně porušovaly zákony.
Členy této komise lze nazvat „politickými uprchlíky“, neboť odešli od rozdělané práce, aniž by tuto situaci dostatečně vysvětlili. Takovýto přístup je velice amatérský a lze ho přirovnat k tomu, když řidič autobusu zastaví v polovině trati, kominík vyčistí jen část komínu anebo kuchař ve školní jídelně, při přípravě oběda, najednou nedokončí svou práci a odejde domů. Na webu Poslanecké sněmovny není možné k práci této komise najít závěrečnou zprávu. Teprve po urputném hledání jsem tuto zprávu našel, ovšem na jiných stránkách, jako by se tato komise k ní ani nehlásila. Není divu a tento výstup oprávněně ostře kritizuje i soudní znalkyně v oblasti stavebnictví – Miloslava Pošvářová.
Je třeba mít zde neustále na paměti, že parlamentní vyšetřovací komise jsou vytvořeny politickými stranami, v rámci jejichž činnosti jsou zkoumána zvlášť politicky citlivá témata. Činnost těchto komisí přinesla doposud často více škody než užitku. Jako příklad lze uvést komisi k objasnění zákulisí reorganizace policie. Tato komise se tehdy nezabývala podstatou, nevyhodnocovala podezřelé okolnosti a závažné informace, ale naopak zde zděšení politici začali připravovat návrhy, jak omezit práci státního zastupitelství. Výsledná zpráva pak byla politickou fraškou.
Lze ovšem najít i relativně pozitivní příklad, a to v případě vyšetřovací komise ke kauze Opencard. Jednání této komise jsem osobně navštěvoval a evidentní zájem se touto kauzou zabývat pramenil z toho, že politické strany figurující v tomto maléru měly menšinové zastoupení. Navíc zájem o politické zneužití této kauzy byl v té době již poměrně malý. Komise tehdy podala trestní oznámení a v mnohých ohledech výstižně popsala podstatu případu.
Ačkoliv vyšetřovací komise byly v minulosti velice často politicky zneužity, není možné podlehnout předsudku a již je paušálně odsuzovat. Nedávno vznikla komise k jedné z nejznámějších polistopadových kauz – OKD. Předseda komise Lukáš Černohorský si vzal na starost vskutku nelehký úkol – zpracovat velice složitou a rozsáhlou kauzu. Kromě toho zájem o politické zneužití tohoto tématu je nemalý. Práci této komise budu velice podrobně sledovat, neboť se pořád nevzdávám naděje, že v tomto případě, či jednou v budoucnu, se konečně dočkáme relevantních výsledků.
