Případ Hornof

Minulý týden probleskla českými médii informace o mladém českém námořníkovi Jaroslavu Hornofovi, který možná dostane dvacet miliónů korun za ohlášku, že jeho šéf vypouští toxický odpad do oceánu.  Typický whistleblower - svým činem poukázal na škody způsobené celé společnosti, nešlo mu o vlastní prospěch a měl a má z toho problémy.

I když z našeho rozhovoru s ním vím, že pravda s odměnou je trochu jinde, nemůže mě nenapadnout paralela s celou řadou našich oznamovatelů. Říkám si, proč se neozval Václav Klaus menší a jemu podobní, kteří například Jakuba Čecha nazvali udavačem, Pavlíkem Morozovem, prostě práskačem. Kdyby ještě Jakub měl dostat nějaké peníze, asi by se musel bát vyjít na českou ulici.

My bychom si to ale přáli. V rámci Rady vlády pro boj s korupcí navrhujeme zavést náhrady pro oznamovatele podle maďarského modelu, kdy jde o určité procento ze škody, kterou tak i tak během procesu soud určí. Je trestuhodné, že obří náklady oznamovatelů na právníky musí platit naši donátoři, kteří z toho nakonec mají také problémy. 

Věřím tomu, že by odměňování oznamovatelů přineslo jistou samoregulaci, boj s korupcí by se stal proaktivní, nikoli jen reaktivní, business by hlídal business a stát by mohl jen dohlížet z pozice chytré horákyně.