Korupce versus laskavost

V počátcích existence Nadačního fondu proti korupci jsme byli téměř bombardováni desítkami korupčních podnětů týdně. Stále jich není málo, ale celkový počet přece jen poklesl. Bylo by moc fajn si myslet, že je za tímto trendem reálný pokles korupce. Bohužel tomu tak není, korupce stále bují víc než dost a mediální zprávy posledních dnů ukazují, že objem finančních prostředků, které figurovaly, figurují či měly figurovat v podivných veřejných zakázkách je opravdu závratný. Stále jsou zakázky, které neodpovídají zadání, nejsou dodržovány lhůty realizace a o rozpočtech ani nemluvě.

V žebříčku vnímání korupce, který se zaměřuje na vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky, jsme poskočili o několik míst výše. Není to nikterak závratný skok, stále nedosahujeme, a hned tak nejspíš ani nedosáhneme, na pozice skandinávských zemí nebo Nové Zélandu, ale je to malý krok dopředu. A pokud takovýchto malých kroků bude více, začneme snad stoupat stále výš a výš.

Žebříček vnímání korupce je relativně známý. V Bhútánu ale existuje mnohem pozitivněji znějící index  - index hrubého domácího štěstí, který vypracoval šestnáctiletý chlapec v roce 1972. Ukazatel je založen na čtyřech základních prvcích: podpoře udržitelného rozvoje, zachovávání a podpoře kulturních hodnot, zachovávání přirozeného prostředí a ustanovení dobrého způsobu vlády.

Tento model se dokonce v roce 2011 dostal na program jednání Generálního shromáždění OSN a to v nezávazné rezoluci vyzvalo členské státy k navrhnutí vlastních měřítek štěstí na základě bhútánského konceptu.

Neuvědomuji si, že by byl tento index prakticky řešen i u nás, zřejmě proto, že to byla „jen“ nezávazná rezoluce. Ale nebylo by špatné vědět, jak jsme na tom z hlediska vnímání štěstí. Poslední dobou začínám mít pocit, že se lidé k sobě začínají chovat laskavěji a více si nezištně pomáhají. Možná bychom na tom zas tak špatně nebyli a vystoupali bychom na vyšší příčky nejen v žebříčku vnímání korupce, ale i třeba v tomto „amarantovém“.