192 hodin
Jak se dalo očekávat, první týden po prezidentských volbách nabídl takové množství témat, že je skutečně obtížné si mezi nimi vybrat. Glosovat samotné výsledky prezidentské volby nemá valnou cenu, toho jsou – a ještě budou – plná média. Lze se ale jen těžko vyhnout chování znovuzvoleného prezidenta, resp. chování jeho příznivců. I fotbalové kluby připouštějí zodpovědnost za chování svých fanoušků a to už je co říct. Ne tak prezident Zeman. Za řádění pana Slezáka v pražském TOP Hotelu by se slušelo omluvit a ne předstírat, že se mě to netýká. Intelektuální úroveň vystupování jak pana Slezáka, tak i pana Šolty, detailně dokumentovaná televizními kamerami, napovídá mnohé o lidech, jimiž se prezident obklopuje. Na druhou stranu je třeba ocenit odvahu a především sebedůvěru páně Slezákovu vystoupit v této televizní show. Je totiž známo, a staří japonští mistři bojových umění jsou si toho dobře vědomi, že každý máme svého mistra. Příště by se tak překvapenému amatérskému boxerovi mohlo přihodit, že v dalším přenosu to bude on, kdo ke své ostudě dostane na kokos.
Další perlou, týkající se tentokrát již přímo prezidenta, bylo jeho vystoupení při jmenování nových soudců. Konkrétně jeho výrok, resp. žádost, aby tito mladí a ideálů plní lidé byli shovívaví v těch případech, kdy jim „přijde pod nůž“ starosta malé obce, např. kvůli předražené kanalizaci. To si obsahově nezadá s výrokem bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu Kučery o spravedlnosti, která musí jít stranou, jedná-li se o stabilitu vlády, kteroužto událost prezident ve stejném projevu sám kritizoval. Trestní odpovědnost starosty okrádajícího rozpočet své obce je snad stejná, jako trestní odpovědnost primátora tunelujícího pražský rozpočet tunelem Blanka. Rozdíl je pouze ve výši škody a tudíž i ve výši trestu. Mimo to nebylo jasné, o jak velkých obcích a majetkových škodách prezident svá moudra trousil. Jiná věc ovšem je, že ani za tunel Blanka či pražskou Opencard nebyl prozatím nikdo potrestán.
Pak zde máme pana Klause a jeho promluvu o pozměněných mozcích obyvatel naší metropole a o Praze, jako městě nemakačenků. Pan bývalý prezident by měl zvážit podobné výroky. Těžko by totiž dokazoval, kdy naposledy přeložil stéblo a nenechal to za sebe udělat někoho druhého. A jako rodilý Pražan a člověk, který s fyzickou prací nikdy nepřišel do kontaktu, je přímo prototypem toho nemakačenka s pozměněným mozkem, kterého se pokouší vylíčit. Je velmi obtížné představit si, v jakém rozpoložení se pan Klaus nacházel, když dokázal něco podobného vypustit do světa a sám sebe přitom z této množiny jaksi automaticky vyjmout. Jediné nabízející se vysvětlení je, že sám sebe vnímá jako výjimečný případ, na který se jím hlásané zákonitosti nevztahují. Bohužel pro něj, je v naší historii až druhý. Předešel jej Jára Cimrman.
Poslední pozoruhodností minulého týdne je roztržka mezi generálním ředitelem Českého rozhlasu Zavoralem a jeho redaktory. Jsem dalek toho, abych zpravodajství Janka Kroupy považoval za přísně objektivní. Mám s jeho metodami práce několik osobních zkušeností a některé z nich jsou skličující. Selektivním výběrem informací se proslavil již v minulosti. To ale není v ČR v novinářské, resp. reportérské, branži žádná výjimka. Dělají to téměř všichni, Janek Kroupa nijak významně nevyčnívá. Zdrcující je ovšem postup ředitele rozhlasu Zavorala. Jeho snaha dovolat se v tomto sporu pomoci z vyšších míst z něj čouhá jako sláma z bot a to z něj dělá jasně člověka, který nezvládá svoji funkci. Jak známo, každý dříve či později narazí na strop svých schopností. Chytří lidé to poznají a nikam se necpou. Pan Zavoral mezi ně očividně nepatří.
