Fosilní korporace zkorumpovaly systém už dávno
V běžném vnímání za korupci považujeme situaci, kdy se jeden člověk snaží uplatit druhého. Nejvíc nás samozřejmě štve v případě politiků. Ukázkovým příkladem takové gangsterské představy korupce je určitě případ Davida Ratha. Bedna od vína, sedm milionů korun, jak z detektivního románu.
Mnohem podstatnějším a pro systém nebezpečnějším případem politické korupce však je, když nějaká firma nebo celý byznys dokáže ohnout systém tak, aby jim přinášel užitek. Posledním stádiem takového vývoje pak je kompletní převzetí klíčových institucí státu. A právě to se v otázce klimatické krize děje, někde se to už i stalo.
Například ropný gigant Exxon věděl o hrozbě změn klimatu už v roce 1982, Shell už v roce 1991 natočil dokument o tom, že spalování fosilních paliv způsobí nenávratné přírodní katastrofy. Firmy, které věděly o kritických dopadech svého podnikání, se však rozhodly tyto podstatné informace pro budoucnost planety zamlčet. Namísto toho najaly zkušené lobbisty a ohýbače veřejného mínění, kteří dříve pracovali pro tabákové firmy, a ti začali posouvat politickou debatu tak, aby případné kroky na ochranu klimatu vlády nepřijímaly.
Lidé jako bratři Kochové, majitelé několika ropných společností, vydali miliardy dolarů na profosilní kampaně a sponzorování think tanků, které měly popírat vědecké poznatky o změnách klimatu. Není od věci zmínit, že do dvou z nejznámějších – Heartland Institute a Kato Institute – docházel pravidelně například Václav Klaus, kterému se debatu o klimatu v České republice podařilo ohnout kompletně.
Pod tlakem korporací je od samého počátku i projednávání Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu, které začalo v roce 1992 v Rio de Janeiru. Celý proces selhává i díky tomu, že fosilní korporace dostávají čím dál více prostoru při vyjednávání. Zatímco v roce 2009, při slavném krachu konference v Kodani, se o zákulisní lobby jen nahlas mluvilo, v roce 2013 na konferenci ve Varšavě už fosilní korporace dostaly možnost sponzorovat celé jednání. Představme si analogicky situaci, že by konferenci o rakovině plic sponzorovala tabáková společnost Philip Morris.
Text Pařížské dohody pak fosilní firmy viditelně ovlivnily a o rok později v Marakéši už pak dostaly možnost účastnit se i tajných jednání, ke kterým běžně přístup neměly. Už chápeme, proč se o každé klimatické konferenci mluví jako o selhání? Jako například o té poslední v Madridu? Jako ukázka kompletního převzetí státu může sloužit současná USA, kde se dostali za prezidenta Donalda Trumpa do klíčových institucí přímo lidé z fosilních firem.
Korupce může nabývat mnoha podob a nemusí být jen taková, jak jsem popsal na začátku. Může vypadat tak, že jako fosilní průmysl postupně prorostete celou politikou a jste schopní celý systém ohnout pro vlastní zisk. A získat na svou stranu klíčové politiky. Proč není jako korupce vnímáno to, že bývalý premiér Topolánek po konci v politice pracuje na vysoké pozici pro majitele Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniela Křetínského, jednoho z největších evropských uhlobaronů?
Proč je normální, že fosilní firmy zvýšily průměrnou výšku mořských ropných plošin z důvody obavy z rostoucí hladiny moře o osmnáct metrů, zatímco celý svět přesvědčují, že se nic neděje. Není to normální, je potřeba si to uvědomit a taky proti tomu bojovat.
Radek Kubala je komentátor Deníku Referendum.
